RECENZE
Recenze: Guy Gerber - Late Bloomers
Možná si ještě dobře pamatujete loňský hit Knights Of Columbos, který na žádné rozjeté party nemohl chybět. Chytlavý tranceový motivek a houseový spodek udělal na parketu vždycky pořádný rozruch. Zasloužil se o to Izraelský objev Guy Gerber (v případě výše uvedeného hitu pod přezdívkou On Spec), který v poslední době pořádně čeří vody taneční scény, především pak té čerstvé, nu-tranceové. Zatím poslední "kruhy" na taneční hladině vyrobil Guy spolu se svým debutovým albem Late Bloomers.
Hudební žánry elektronické scény stále migrují sem a tam a pohybují se na scéně mezi sebou asi jako splašené mikroorganismy pod mikroskopem. Posledních několik měsíců však sledujeme trend, kdy v klubech velký úspěch slaví minimalové a tech-houseové tracky s elementy přidanými z tranceu. Nový hudební styl kombinující právě výše uvedené je na světě a nazývá se neo-trance resp. nu-trance. Je to styl mladý a stále ještě v plenkách a tak jako je pro techno ikonou například Jeff Mills nebo pro breakbeat Rennie Pilgrem, podobná ikona pro nu-trance zatím neexistuje. Pomalu se ale po fázi, kdy si mnoho DJů, na svých albech a singlech tento styl pouze osahali v jinak stylově různorodém materiálu, blíží doba, kdy vznikají čistě nu-tranceová autorská alba a jedním z prvních pionýrů je Guy Gerber.
Nu-trance má jednu velkou výhodu. Ať už ho zahrajete v houseovém, tranceovém nebo minimalovém setu, všude se bude hodit. Ruku v ruce s jeho univerzálností jde také nepřeberné množství nálad, které může nabídnout. Guy Gerber jich hned několik na svém debutu představil. Třeba titulní skladba Late Bloomers ve vás možná vyvolá představu slunné dovolené na jedné z "party pláží" na Ibize. Na svědomí to má milý klávesový motivek v této skladbě. Naopak následující track Unfulfilled svojí povedenou deep náladou vyvolá ve vaší mysli spíš nějaký adrenalinový výlet s větrem za zády. Zajímavostí tohoto tracku je, že basový spodek zní podobně, ne-li stejně jako slavná pecka Quennů, Another One Bites The Dust. Skladba Are U Naked by se dala pro svojí orientálně laděnou melodickou linku a trochu toho tribalu popsat jako takový tuckovatější Hypnotix sound. V podobném duchu zní také track Belly Dancing, kdy se k Hyponix do společného tandemu přidal také Jean Michel Jarre (samozřejmě obrazně řečeno).
Jelikož nu-trance vznikl spojením několika prvků několika stylů, tu a tam je nevyhnutelné, aby vám občas nepřipomněl, že to už tu někdy kdysi dávno bylo. Občas vám prostě nějaký ten hudební motivek nasadí brouka do hlavy, že už jste to prostě v podání někoho jiného minimálně jednou slyšeli a taková je třeba i skladba Sea Of Sand, která na lableu Cocoon vyšla už loni na singlu. Guy Gerber se nevyhýbá ani vokálům. Jeden takový zvláštní, dalo by se říct snad i jazzově podbarvený, najdete ve skladbě Persona Non Grata, která jako jediná netepe v tanečním beatu. Spíše se připravte na prvky dubu či r´n´b. Pak už vás ale ve zbytku alba nenechá Guy na pochybách, že on chce být hlavně pánem parketů a v tanečním rytmu předvede ještě několik kousků. Některé svěžejší a tranceovější (Seagull), jiné zase víc deep (Planetarium, Last Frequency).
Guy Gerber natočil sympatické album. Využil řady nejrůznějších hudebních nálad a pocitů a deska, byť zní velmi kompaktně, nezačne nudit ani v polovině, ani na konci. Snad jen nějaký ten jasný hit mi tu chybí, který by Guye třeba znovu protlačil na nějakou důležitou nu-tranceovou, ale i jinou kompilaci, například Transitions Johna Digweeda. Ale uvidíme. Guy Gerber každopádně natočil jedno z prvních, čistě nu-tranceových alb, které rozhodně nedělá tomuto žánru žádnou ostudu.
Hodnocení: 75%
Bude se vám také líbit: John Digweed - Transitions 1 & 2, Sasha - Live @ Avalon
Guy Gerber - Late Bloomers
formát: CD (k dispozici je i 2x12˝)
čas: 70:19
label: Cocoon Recordings
kat.č.: COR CD 012
info: www.guygerber.com, www.myspace.com/guygerber, www.cocoon.net