Report z MELT! Festivalu 2017 od fjanty

Pre-party a bujaré oslavy odstartoval na Sleepless stage ve čtvrtek 13. července čtyřhodinovým setem Norman Cook aka Fatboy Slim, my jsme však dorazili až v podvečer 14. července, kdy se oficiálně otevřely brány hlavního areálu technického muzea Ferropolis a přilehlých amfiteátrů. Areál je situován na poloostrově jezera Gremminer v blízkosti městečka Gräfenhainichen, pořadatelům festivalu trvalo od roku 1997 několik let, než našli toto ideální místo. První ročník festivalu se konal u jezera Bernstein poblíž Berlína a u jeho zrodu stály legendy berlínského soundu Ellen Alien, Dixon a Richie Hawtin. Oproti loňskému ročníku nás tentokrát čekal celý víkend a bylo se opravdu na co těšit. Pořadatelé přichystali našlapaný lineup, kde hlavními lákadly pro mne byly zejména Bjarki, Recondite, Jon Hopkins, Richie Hawtin, Gus Gus, Die Antwoord a Maceo Plex, kterého čekal reparát za neúčast na minulém ročníku.



Přibyla jedna stage Sisyphos schovaná v lesíku, jinak vše při starém – Big Wheel stage zaměřená převážně na techno, pohodová Gremmin Beach u jezera, menší stage Meltselektor a dva sousedící velké amfiteátry Melt a Medusa s šíleně silným soundsystémem převážně pro živá vystoupení kapel. Nacházelo se zde také několik menších pódií, kde jste si mohli odpočinout a zatrsat na disco reprodukci s Backstreet Boys, Haddaway apod., nespočet stánků s jídlem a občerstvením, a samozřejmě chilloutová místa k relaxaci. Po zaparkování a akreditaci jsme už směřovali příjemnou procházkou vedle jezera k Sleepless stage, kde jsme se na chvíli zastavili na šedesátiletou legendu newyorské klubové scény a garage house music Tonyho Humphriese. Už se pomalu stmívalo a tak jsme pokračovali do hlavního areálu na první plánovanou zastávku na Big Wheel stage, kde podle lineupu měl za chvíli začít své vystoupení Bjarki a bylo zřejmé, že zde strávíme většinu času až do ranních hodin.



Islandský producent Bjarki se svým live actem opravdu nezklamal! Osobitý, těžko zařaditelný, styl surového techna, experimentální sound s originálními zvukovými prvky, při kterých jste se při zavření očí přesunuli do jiné dimenze - na úvod festivalu parádní rozjezd za doprovodu dvou tancujících performerů připomínajících vyzáblé spermie s respirátorem, což mi hned evokovalo již neexistující severočeský festival Cosmic Trip. Bjarki je autorem hitu "I Wanna Go Bang", který má ve svém bagu snad každý DJ, originál tohoto tracku však nezahrál (ani by se do live actu nehodil), a pokud jsem dobře slyšel, použil během vystoupení pouze jeho částečný motiv. Dalším v pořadí byl pro mne neznámý britský DJ a producent Daniel Avery... Opět výborný drsný techno sound, bez vokálů, pouze s občasnými hlasovými modulacemi.



Počasí však začalo bohužel protestovat a poslalo menší spršku, proto jsme raději zvolili přestávku v azylu pod slunečníky u nedalekých stánků s občerstvením, než nastoupí Recondite. I tak zůstávalo před pódiem dost tanečníků, které ani rozmary počasí neodradily. Z vedlejší Melt stage k nám pro zpříjemnění čekání doléhal hit britské rapperky M.I.A. "Paper Planes". Déšť konečně zeslábl a tak jsme mohli opět na Big Wheel stage na další live act. Německého producenta Lorenza Brunnera aka Recondite jste mohli slyšet letos v březnu v Praze na akci Komiks, ale já jsem takticky tuto událost vynechal s vědomím, že na Meltu to bude určitě silnější zážitek. Nemohu proto srovnávat, ale jestli hrál stejně jako zde, nechápu, že Kolbenova hala ještě stojí. :) Zvukový mág, který má snad připojený počítač ke svému mozku, prokázal, proč byla jeho live vystoupení dvakrát po sobě vyhlášena prestižním webem Resident Advisor jako "Best Live Act Of The Year". Bohužel jsme nemohli vydržet až do úplného konce, neboť na vedlejší zaplněné Melt stage již v plném proudu rozjížděl svůj live act další mistr svého oboru Richie Hawtin.



Podařilo se nám dostat do předních řad, zatímco Richie již servíroval jeho typický sound. Z oslepující záře projekce a všudypřítomné mlhy vystupovala jen jeho silueta obklopena z obou stran technikou. Poprvé jsem měl tu čest jej slyšet naživo a společně s Reconditem a Bjarkim dle mého názoru patřili k tomu nejlepšímu, co sobotní Melt nabídl. Vydrželi jsme až do úplného konce, kdy poslal do davu závěrečnou kanonádu a s posledním beatem jeho postava tajemně zmizela v mlze do backstage... Marcela Dettmanna na Big Wheel jsme museli oželet, neboť déšť opět zesílil, někteří však stále tančili vesele dál, pláštěnka nepláštěnka, ostatní se jako opět my schovávali, však ještě nebyl konec festivalu... Za pár hodin s ustávajícím deštěm jsme již opět dupali na promáčené Big Wheel stage, kde se svým závěrečným setem nastoupil Adam Beyer. Opět pulzující techno téměř na chlup podobné jako si pamatuji z jeho vystoupení před několika lety na Svojšicích, déšť pozvolna přestával, svítání odhalovalo tváře a my plni dojmů s úsměvem opouštěli hlavní areál. Za východem však již číhala Sleepless stage, tudíž povinná občerstvovací zastávka před návratem do kempu.



Atmosféra zde byla opět stejná jako při minulých ročnících, tedy koncentrace štěstí, lásky, bez časových bariér, na šňůrách viselo prádlo, které bylo potřeba přemáchnout a opět usušit při východu slunce. Parádně zde rozjeli ranní afterparty norský producent a DJ Skatebård a poté také australský producent a DJ Mall Grab. Tato stage vás ne a ne pustit, jako by bylo v písku tisíce pavučin, do kterých se vám zamotaly nohy. Nakonec se nám to podařilo a vyrazili jsme na potřebný odpočinek do kempu. Počasí se během dne umoudřilo, takže došlo i na koupání v jezeře a po načerpání nových sil jsme vyrazili zpět na Sleepless stage, kde byla stále úžasná atmosféra. V půlce pohodového live actu brazilského producenta Pedra Zopelara jsme opustili Sleepless "Ibizu" a vydali se ještě za světla prohlédnout si všechna zákoutí hlavního areálu. Po menší svačince jsme se vydali na Gremmin Beach stage, kam jsme se v pátek ani nestihli podívat.



Kouzelná chaloupka u jezera bohužel zmizela, nahradila ji větší stage, která tu již také jednou stála. Za DJ pultem už dostával publikum do varu holandský DJ Job Jobse, který hrál minulý rok na Sleepless stage. Už se pomalu stmívalo, a tak jsme postupovali dál lesíkem přes malé kino, kde zrovna běžel Human Traffic v němčině (oproti anglické verzi nekoukatelné), polovina diváků pospávala a tak jsme pokračovali k Sisyphos stage, na kterou navazovala další pláž u jezera pro odpočinek. Nedaleko se nacházela Modeselektor stage, kde jsme z dálky pozorovali zvláštní seskupení vystupujících interpretů. Dle programu se jednalo o projekt Kiddy Smile live, tedy zpěvák v péřovém kabátku, kterého doprovázely tanečními kreacemi postavičky v obdobně prapodivných kostýmech. Bizarní podívaná za chvíli skončila a my na chvíli usedli k odpočinku. Na vedlejší Big Wheel stage nás za chvíli čekal Jon Hopkins (vlastním jménem Jonathan Julian), britský producent, kterého není třeba více představovat. Jeho hodinové live vystoupení zde v roce 2015 doprovázené úžasnou projekcí bylo dechberoucí! Tentokrát nás čekal "jen" DJ set, ale věděli jsme, že to určitě bude také kvalitní!



Areál už se začal opět naplňovat k prasknutí, stejně jako Big Wheel stage, Jon Hopkins byl zpět na místě činu a pokračoval v nastavené laťce, kterou tato stage nepustila po celou dobu festivalu. Dav jásal, soundsystém masíroval vnitřnosti a při melodii a tónech jeho tracku "Open Eye Signal" neexistovala na tomto malém kousku planety Země ani jedna negativní emoce... Další naší plánovanou zastávkou byl britský hudebník, producent a DJ Bonobo (vlastním jménem Simon Green), který vystoupil live na Melt stage. Oproti interpretům z Big Wheel však bylo jeho tempo pomalejší, unavené nohy začínaly být bez tancování paradoxně ještě unavenější, a tak jsme se zpět přesunuli na naši oblíbenou techno stage, kde tempo udržovalo s dalším live actem duo Bicep ze Severního Irska (Andy Ferguson a Matt McBriar). Opět velmi kvalitní sound, jako by se všichni interpreti na tomto pódiu dohodli, že to prostě budou řezat hlava nehlava. Před koncem jejich vystoupení jsme se vydali zabrat místo na Medusa stage, kde již probíhala zvuková zkouška islandských elektromágů Gus Gus.



Gus Gus se českému publiku představili nedávno na Metronome Festivalu na pražském Výstavišti, pro mne to byla premiéra, a kromě poslechu CD s live vystoupením během cesty na festival jsem jejich produkci i přes jejich věhlas téměř neznal. O to větší bylo mé překvapení! Jak jsem zjistil, během jejich historie prošlo tímto uskupením od roku 1995 mnoho členů, momentálně vystupují ve složení Birgir Þórarinsson a Daníel Ágúst Haraldsson (zpěv), a od prvního okamžiku rozjeli velkolepou show. Neskutečné taneční kreace zpěváka oblečeného v pyžamu, za mixpultem postava v šatičkách s nekonečně dlouhýma nohama v punčocháčích s lodičkami na vysokém podpatku... Z první řady velice eklektický zážitek, až bizarní, ale příjemně - nic podobného jsem v životě neviděl, pro mne osobně top vystoupení nedělního dne, neměl jsem sílu ani tancovat, jen si užívat tu neskutečnou show s údivem a otevřenou pusou. To jsem opravdu nečekal! Hodinové postávání na Gus Gus si vzalo svou daň, únava vítězila, a tak jsme se rozhodli opustit areál s opětovnou zastávkou na Sleepless stage, která dokázala svou atmosférou na chvíli vlít poslední sílu do žil.



Na cestu zpět do kempu jsme využili autobus, jinak bychom asi nedošli, a spokojeným spánkem usnuli až do odpoledních hodin. Nedělní plán byl jasný - krátká zastávka na warm-up u Musikdusrstig stage v kempu, kde po celou dobu festivalu zpříjemňovali pobyt v kempu berlínští DJs a pak americký DJ a producent Maceo Plex aka Metrik (vlastním jménem Eric Estornel) na Big Wheel stage. Lepší rozloučení s festivalem jsme si ani nemohli přát, někdo asi čekal jeho klasické srdcervoucí progressive zpívánky, ale Maceo Plex držel stále nastavenou laťku rychlého tempa, stejně jako po něm dvojice Âme a Rødhåd, další zástupci berlínské elektro scény. Poslední třešničkou na dortu bylo kolem půlnoci vystoupení jihoafrického freaky rap-rave projektu Die Antwoord. Jak je všeobecné známo, jedná se o dvě hlavní postavy, zpěváka Watkina Tudora Jonese (uměleckým jménem Ninja) a zpěvačku Yolandi Visser (uměleckým jménem Yo-Landi Vi$$er). Jako třetí člen zde vystupoval také DJ Hi-Tek. Nepodařilo se nám bohudík dorazit dříve a zabrat místo v předních řadách. I z odstupu přes 50 metrů byl zvuk tak silný, že stále masíroval vnitřní útroby, dle dostupných informací téměř vystřelovaly v prvních řadách lidem špunty z uší...



Celkově byla jejich show megalomanská, vydrželi jsme však z posledních sil jen na první polovinu a nezbývalo než se přesunout do kempu a dobít baterky na pondělní odjezd. Před odjezdem tedy ještě poslední procházka k Sleepless stage, která dostála svému jménu a skončila reprodukci klasicky ve 12:00. Už jen poslední taneček na rozloučenou s neskutečně pozitivní atmosférou, kterou tento festival vyzařuje a zanechává příjemné pocity ještě několik týdnů po jeho skončení. Bylo fajn, že oproti loňským ročníkům přibylo na festivalu hodně návštěvníků z České republiky, a jsem rád, že jsme se mohli potkat s přáteli a společně prožít úžasný víkend plný zábavy a příjemných chvil. Melt my heart again and again!

fjanta

foto: blaster